O životě a o vztahu ke sportu ministra vnitra, ale i o sobě, vypráví JUDr. Petr Hanzl – ředitel kanceláře ministra vnitra


Pane doktore, pracujete jako ředitel kanceláře ministra vnitra. Je tedy ve vaši režii celý pracovní program pana ministra. Jak se tento program tvoří? Je to snadné či naopak?

Organizace pracovních dnů ministra vnitra není jednoduchá. Snažíme se program připravovat dlouhodoběji, přesto však se nevyhneme tomu, že je třeba každý den operativně upřesňovat. Pravidelně jednou týdně se s panem ministrem sejdeme v úzkém pracovním kolektivu na krátké poradě, kde rozebíráme, co ho v nejbližší době čeká, informujeme jej o požadavcích na schůzky a setkání, které by měl absolvovat. Rozsah takto konzultovaných záležitosti je značný vzhledem k tomu, že vyplývá z postavení pana ministra jako 1. místopředsedy vlády, vedoucího představitele resortu, poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a místopředsedy ČSSD.


Jak tak poslouchám, musí být program opravdu nabitý. Najde se v tom hektickém shonu chvíle, abyste si spolu pohovořili o osobních věcech a životních osobních problémech?

Přiznám se, že na tyto záležitosti není prakticky čas.


Kalokagathia – v zdravém těle zdravý duch – jsme se učili ve škole v dějinách starověku. Co říká, z vašeho pohledu, tato myšlenka panu ministrovi?

Domnívám se, že pan ministr se touto myšlenkou řídí, respektive snaží se. Jeho pracovní program začíná od brzkých ranních hodin, končí v pozdních nočních hodinách, přesto se však snažíme vytvořit časový prostor, kde by se našla alespoň chvíle pro sportovní aktivity. Pravidelně jedenkrát týdně se na 1 až 1,5 hodinu najde chvíle pro sport. Jaký? Nejoblíbenějším je fotbal. Dále vám mohu prozradit, že rád lyžuje, a tak se snaží alespoň jedenkrát za zimu strávit několik dnů dovolené se svou rodinou na horách, kde učí svou starší dcerku Denisku lyžovat. Běžkám však zatím neholduje. K projetí na běžkách se nám jej nepodařilo přemluvit ani při jeho nedávné návštěvě Zlaté lyže v Novém Městě na Moravě přesto, že bychom mu je připravili. Není však všem dnům konec. Věřím, že se nám ho ještě podaří přesvědčit.
Jinak pan ministr rád hraje tenis, hlavně s manželkou. Jednou dokonce přijel do práce na kole a s ním i jeho ochranka. Občas využívá kolečkových bruslí, které mu manželka Šárka věnovala jako dárek.


Jezdí na kolečkových bruslích taky zde po chodbách ministerstva či v Poslanecké sněmovně?

Ne. Pokud vím, tak se o něco podobného pan ministr zatím nepokoušel.


Jaký pohled má ministr na sportování příslušníků Policie ČR a Hasičského záchranného sboru?

Na sport má pan ministr vyhraněný pohled. Má stejně jako já zato, že sport patří nedílně k činnosti ozbrojených složek a zejména policistů a hasičů. Pomáhá jim zvýšit nebo alespoň udržet tělesnou kondici a v neposlední řadě i odreagovat se od běžné pracovní činnosti. Současně si i uvědomuje, že se sportem formují i jiné vlastnosti než fyzické a že každý sportovec si osvojuje určitou svědomitost, bojovnost, učí se nejen vyhrávat, ale i prohrávat. To se pak projeví při plnění služebních povinností i v praktickém životě.
O soutěže policistů a hasičů má pan ministr zájem a průběžně se seznamuje s dosaženými výsledky. Věřím, že kdyby měl více času, policejních mistrovství, mistrovství UNITOP ČR či soutěží Hasičského záchranného sboru by se osobně účastnil. Bohužel, den má pouze 24 hodin a tak svou sounáležitost vyjadřuje alespoň tak, že nad některými soutěžemi přejímá záštitu, jako např. v Dolním Žandově, kde probíhá pravidelně dvakrát do roka závod policejních a vojenských složek s mezinárodní účastí ve střelbě z pistole a samopalu, nad Jizerskou padesátkou nebo nad některými závody mládeže. Osobně se účastní každoročního vyhlášení nejlepších sportovců Ministerstva vnitra.


A co vy? Prozraďte nám něco taky o sobě?

Přiznám se, že mám ke sportu rovněž blízko. Do svých 24 let jsem závodně jezdil na kole, následně jsem se dal na běhání a lyžování. Z běhů jsem měl nejraději silniční běhy a krosy, s atletickým družstvem SKPŠ Praha jsme se probojovali postupně od okresního přeboru až do I. ligy. V současnosti sportuji už jen rekreačně, vyběhnu si do přírody po svých či na běžkách, v časovém presu jedu alespoň na rotopedu.


Jednorázové sportovní výkony organismu škodí, chce to pravidelnost.

Je to tak. Aby sport měl kladný vliv na organismus, je potřeba pravidelně minimálně 3x týdně po dobu alespoň 30 minut provozovat fyzickou zátěž. Jen tak se výkon projeví ve zlepšení nebo udržení kondice. Jednorázový náročný výkon, například maraton nebo Jizerská padesátka, pokud se člověk nepřipravuje, by mohl naopak uškodit. A proto se i já snažím o dodržování určité pravidelnosti.


Vzkážete něco našim čtenářům?

Touto cestou bych chtěl popřát čtenářům mnoho úspěchů a zdraví v osobním, pracovním i sportovním životě.