1-1. Úvod

Čchi-kung je cvičební systém, který pomáhá vytvářet uvnitř těla silný tok čchi (vnitřní energie) a podporuje její cirkulaci celým tělem. Za poslední čtyři tisíciletí bylo vytvořeno mnoho bojových a nebojových stylů tréninku čchi-kungu. Nejznámějšími bojovými styly jsou Tchaj-ťi-čchüan, Pa-kua, Sing-i a Liou-che pa-fa. Tyto jsou považovány za "vnitřní" styly (v čínštině nej-kung, nebo nej-ťia), v protikladu k "vnějším" stylům, jako je Šao-lin, protože zdůrazňují manipulaci s čchi. Nejznámějšími nebojovými styly, které kladou důraz na zvyšování oběhu čchi za účelem zlepšení zdraví, jsou Wu-čchin si (Hra pěti zvířat), Pa tuan ťin (Osm kusů brokátu,) a Š'-er čuang (Dvanáct pozic).

Tchaj-ťi-čchüan, o kterém se říká, že byl stvořen Čang San-fengem ve dvanáctém století, je nyní nejpopulárnějším stylem čchi-kungu na světě, dokonce i přesto, že byl skrýván v tajnosti až do začátku tohoto století. Nyní je široce cvičen nejen v Číně a na Východě, ale také v západním světě.

Pro rychlé rozšíření tohoto umění je několik důvodů. Snad nejdůležitějším je ten, že cvičení tchaj-ťi může zklidnit mysl a uvolnit tělo, čímž se stává schopností k přežití v dnešním hektickém a stresem naplněném světě. Za druhé, jelikož zbraně jsou dnes tak efektivní a snadno dostupné, tchaj-ťi se považuje za méně důležité pro osobní sebeobranu, než bývalo kdysi. Z tohoto důvodu je mnoho mistrů tchaj-ťi ochotno podělit o svoje znalosti s veřejností. Za třetí, od té doby, co bylo tchaj-ťi stvořeno, nejen že se ukázalo, jako efektivní pro obranu, ale také užitečné pro zlepšení zdraví a léčení mnoha nemocí.

Bohužel, právě kvůli tomuto zdravotním aspektu byly hlubší teorie a praxe tchaj-ťi-čchüanu, zvláště bojová použití, obecně opomíjeny. Mnoho lidí si dnes myslí, že tchaj-ťi není praktické pro sebeobranu. Dosažení hlubších aspektů vyžaduje více času a trpělivosti, a je velmi málo lidí, kteří by byli ochotni učinit nezbytné oběti. Kromě toho, někteří odborníci tchaj-ťi stále zadržují tajemství hlubších aspektů cvičení a nepředávají kompletní umění.

Kdokoliv, kdo správně cvičí toto umění po několik let, si brzy uvědomí, že tchaj-ťi není jenom cvičení na zklidnění a uvolnění - ale, že jde o komplexní a vysoce propracované umění. Dává cvičenci pocit radosti a uspokojení, které se zdají přesahovat jakékoliv jiné umění. To je dáno tím, že tchaj-ťi je hladké, vytříbené a elegantní, stejně tak vnitřně, jako zevně. Cvičenec může cítit čchi (energii) obíhající v jeho těle a může dosáhnout meditativní míruplné mysli. Cirkulace čchi dokáže přinést dobré zdraví a může vám dokonce pomoci dosáhnout osvícení. Kromě toho, když cvičenec tchaj-ťi dosáhne velkého oběhu, může svoji čchi používat při sebeobraně. Principy, které tchaj-ťi používá při bojování, jsou zcela odlišné od většiny ostatních bojových stylů, které spoléhají na svalovou sílu. Tchaj-ťi používá měkkého (poddajnosti) k bránění proti tvrdému a slabosti k přemožení síly. Čím více cvičíte, tím lepším se stanete a tato obranná schopnost s věkem poroste, namísto aby se oslabovala. Avšak, protože bojová teorie tchaj-ťi-čchüanu je hlubší a důkladnější, než u většiny ostatních systémů, je těžší k osvojení a dosažení vysoké úrovně bojové způsobilosti zabere delší čas. Velmi důležitý je zde zasvěcený instruktor, neboť vedení zkušeného mistra může ušetřit mnoho let bloudění a neužitečného cvičení.

Stále je ještě mnoho zvídavých cvičenců, kteří zkoumají a cvičí hlubší aspekty tchaj-ťi-čchüanu s pomocí velmi málo kvalifikovaných odborníků anebo omezeného počtu podrobnějších publikací. Vyvstává tedy mnoho otázek: Který styl tchaj-ťi-čchüanu je dobrý? Jak se dá poznat, kdo je kvalifikovaným cvičitelem? Jaké je historické pozadí různých stylů? Který styl může být účinně použit? Jak vytvořím čchi? Jak mohu koordinovat své dýchání s oběhem čchi? Jak mohu použít čchi v sebeobraně? Co je to ťing (síla) a má více než jeden typ? Jak mohu správně cvičit svůj ťing? Jak se liší bojová strategie tchaj-ťi od jiných stylů? Všechny tyto otázky trápí lidi dokonce i v Číně.

1-2. Všeobecná historie tchaj-ťi-čchüanu

Mnoho lidí se naučilo Jangův styl tchaj-ťi-čchüanu, ale málo jich skutečně chápe historii, pozadí a různost stylů. Často člověk, který se naučil Jangův styl tchaj-ťi-čchüanu, vidí formy, které se vydávají též za Jangův styl, avšak liší se od toho, co se naučil on. To někdy způsobuje údiv a pochyby o tom, která forma, resp. zda vůbec jaká, je správným Jangovým stylem. Znalost historie pomůže vysvětlit tuto nesrovnalost.

Traduje se, že tchaj-ťi-čchüan byl vytvořen Čang San-fengem v období Sung Wej-cung (; kolem r. 1101). Prameny však uvádí, že techniky a formy se stejnými základními principy jako tchaj-ťi existovaly již za dynastie Liang (; 502-557) a že byly vyučovány Chan Kung-jüem, Čcheng Ling-siem a Čcheng Piem . [Nutno však podotknout, že již dávno předtím existovala ve staré Číně řada systémů cvičení, které lze do určité míry považovat za předchůdce tchaj-ťi. Např. i systém zdravotních cvičení, známý jako Hra pěti zvířat, jenž vytvořil již v období dynastie Chan (206 př.n.l. - 220 n.l.) lékař Chua Tchuo, obsahoval prvky, které dodnes nacházíme v bojových uměních. Pozn. editora] Později, za dynastie Tchang (713-905), vyučovali podobné bojové techniky Sü Süan-pi, Li Tao-c' a Jin Li-pcheng . Jejich techniky byly nazývány Třiceti sedmi pozicemi (San-š'-čchi š'), Podnebeskou technikou (Chou-tchien-fa) nebo Malým devátým nebem (Siao-čou-tchien), které mělo sedmnáct pozic. Přesnost tohoto výčtu je do značné míry sporná, takže není skutečně známo, kdy a kým byl tchaj-ťi-čchüan fakticky stvořen. Protože nejvíce hodnověrných historických záznamů pojednává o Čang San-fengovi, získal tento největší důvěryhodnost.

Podle historického spisu Nan lej ťi wang čeng nan mu č'ming byl Čang San-feng taoistou z Wu-tangu. Chuej-cung (sungský císař, 1082-1135) jej předvolal, ale cesta byla zahrazena a on nemohl přijít. V noci se mu zdálo, že jej císař Jüan (první císař dynastie Ťin) naučil bojové techniky. Za svítání pak sám zabil stovku nepřátel. Mingský dějepis Ming š' fang-č' čuan se o něm zmiňuje takto: "Čang San-feng z kraje Liao-tung-i byl nazývaný Čchüan-i a taktéž Ťün Pao. San-feng byla jeho přezdívka. Protože nedbal na svůj zevnějšek, byl nazýván také Čang La-tcha (Špinavý Čang). Byl vysoký a velký, podobný želvě, a měl záda jako čáp. Velké uši a kulaté oči. Vous dlouhý jako střapec kopí. Nosil pouze kněžské roucho, ať v zimě nebo v létě. Snědl bušl potravy anebo nemusí jíst několik dní vůbec. Dokázal cestovat tisíce mil. Rád se bavil s lidmi. Choval se jako nikdo okolo. Cestoval se svými žáky na (horu) Wu-tang. Postavil jednoduchou chatrč a žil v ní. Ve 24. roce Chung wu (okolo 1392) se o něm doslechl Ming Tchaj-cu (první mingský císař) a poslal posla, aby jej vyhledal, ale nebyl k nalezení". Spis Ming lang jing čchi siou lej kao z období dynastie Ming uvádí: "Nesmrtelný Čang, nazývaný Ťün Pao, také zvaný Čchüan-i, přezdívaný Süan-süan, zvaný také Čang La-tcha, navštívil ve třetím roce Tchien-šun (1460) císaře Ming Jing-cunga. Byl namalován obraz. Vous a knír byly přímé, týl hlavy měl střapec. Rudá tvář a velké břicho, s bambusovým kloboukem v ruce. Na vrcholu obrázku bylo věnování od císaře honorujícího Čanga jako 'Tchung wej sien chua čen žen' neboli geniálního taoistu, který jemně rozlišuje a jasně chápe mnohé" (obrázek 1-1). Tento záznam je podezřelý, protože kdyby byl pravdivý, Čang San-feng by musel být v té době nejméně 500 let stár. Jiné záznamy uvádějí, že Čang San-fengovy techniky pocházejí od taoistického mistra Feng I-jüana. Jiný příběh říká, že Čang San-feng byl starověkým poustevnickým meditátorem. Když viděl straku bojující s hadem, měl náhlé poznání a stvořil tchaj-ťi-čchüan.

Po Čang San-fengovi se o rozvoj tchaj-ťi zasloužili další vynikající mistři: Wang-cung v provincii Šan-si, Čchen Tchung-čou v kraji Wen, Čang Sung-si v Chaj jenu, Je Ťi-mej v S'mingu, Wang Cung-jüe v San Jou a Ťiang Fa v Che-pej. Techniky tchaj-ťi byly předávány z generace na generaci a časem byly rozděleny na dva hlavní styly, jižní a severní. V 16. století Ťiang Fa předal své umění rodině Čchen z Ťia Kou v kraji Chuaj-čching, v Che-nanu [Za zakladatele stylu Čchen je považován mingský důstojník Čchen Wang-tching, jenž použil za základ, mimo Ťiang Faových technik, i 13 pohybů ze systému vytvořeného generálem Čchi Ťi-kuangem]. Tento styl tchaj-ťi byl potom předáván po čtrnáct generací a rozdělen na Starý a Nový styl. Starý styl dále vyučoval Čchen Čchang-sing a Nový styl byl vytvořen Čchen Jou-penem.

Následovník Starého stylu Čchen Čchang-sing pak předal umění svému synovi Ken-jünovi a dalším příbuzným z rodiny Čchen, Čchen Chuaj-jüanovi a Čchen Chua-mejovi. Avšak předal své tchaj-ťi také mimo rodinu, Jang Lu-čchanovi a Li Po-kchuejovi, oběma z provincie Che-pej. Tento Starý styl je nazýván Třinácti pozicemi staré formy (Š'-san š'lao ťia). Jang Lu-čchan později předal učení svým dvěma synům, Jang Pan-chouovi a Jang Čcheng-fuovi. Tato větev tchaj-ťi-čchüanu je populárně nazývána Jangovým stylem. Pod vedením Jang Pan-choua [1837-90] studoval také Wu Čchüan-jou, jehož syn Wu Ťien-čchüan (1870-1943) vytvořil velmi známý styl Wu [dnes velmi populární v Hongkongu, Singapuru a Malajsii]. Li I-jou na základě stylu Wu vytvořil vlastní styl Li.

Čchen Jou-pen předal svůj Nový styl Čchen Čching-pchingovi, který vytvořil vlastní styl tchaj-ťi-čchüanu, styl Čao-pao. Wu Jü-žang [ 1812-80; některé prameny uvádí, že se jmenoval Wu Jü-siang]se naučil Starý styl od Jang Lu-čchana a Nový styl od Čchen Čching-pchinga a vytvořil vlastní styl tchaj-ťi-čchüanu - Chao (zvaný též Wu) - nazvaný podle mistra Chao Wej-čena, jenž se zasloužil o jeho rozvoj. Sun Lu-tchang [1861-1932] studoval styly tchaj-ťi-čchüanu Chao a Čchen, a další styly bojových umění (pa-kua a sing-i), aby posléze vytvořil styl vlastní Sun.

Všechny výše zmíněné styly jsou dodnes populární v Číně a v jihovýchodní Asii. Mezi nimi se stal nejpopulárnějším Jangův styl. V dalším oddíle budeme pojednávat o historii Jangova stylu.

1-3. Historie Jangova stylu tchaj-ťi-čchüanu

Historie Jangova stylu začíná Jang Lu-čchanem (1799-1872), známým také jako Fu-kchuej nebo Lu-čchan. Narodil se v okrese Jung Nien, v kraji Kuan-pching, v provincii Che-pej. V mládí odešel do Čchen Ťia-kuo v provincii Che-nan, aby se naučil tchaj-ťi-čchüan od Čchen Čchang-singa. Když se Čchen Čchang-sing postavil, byl prý vycentrovaný a vzpřímený bez opírání nebo naklánění, jako dřevěný sloup s ukazatelem, a tak jej lidé nazývali Panem Deskou. V tom čase bylo velmi málo studentů mimo rodinu Čchen, kteří mohli studovat pod vedením Čchen Čchang-singa. Protože Jang byl vnějším žákem, bylo s ním nakládáno nespravedlivě, ale on se nenechal odradit a vytrval ve svém cvičení.

Jedné noci byl probuzen vzdálenými zvuky výkřiků Chen a Cha. Vstal a sledoval zvuk do staré budovy. Když nahlédl dovnitř štěrbinou ve zdi, uviděl mistra Čchen Čchang-singa vyučovat techniky uchopení, kontroly a vypuštění ťingu, v koordinaci se zvuky Chen a Cha. Byl ohromen touto technikou a od té doby, aniž by to mistr Čchen tušil, pokračoval každou noc ve sledování této tajné cvičební sešlosti. Pak se vrátil do své komůrky, aby uvažoval a studoval. Díky tomu doznala jeho bojová způsobilost rychle pokroku. Jednoho dne mu mistr Čchen poručil zápasit s ostatními žáky. K jeho překvapení jej žádný ze žáků nedokátal porazit. Čchen si uvědomil Jangovy velké možnosti a začal jej poté doopravdy zasvěcovat do všech tajemství.

Když Jang Lu-čchan ukončil studium, vrátil se do svého rodného města a vyučoval zde tchaj-ťi-čchüan. Lidé nazývali jeho styl Jang-čchüan (Jangův styl), Mej-čchüan (Měkký styl) nebo Fa-čchüan (Neutralizační styl), protože jeho pohyby byly měkké a schopné neutralizovat protivníkovu sílu. Později odešel do Pekingu a učil množství císařských úředníků. Nosíval kopí a malý vak a cestoval zemí, aby vyzýval známé mistry bojových umění. Ačkoliv absolvoval mnoho soubojů, nikdy nikoho nezranil. Protože jeho umění bylo tak vysoké, nikdo jej nemohl porazit. Proto byl nazýván "Jang Wu-ti", což znamená "Neporazitelný Jang". Měl tři syny, Jang Čchia, Jang Jüa (Pan-chou) a Jang Ťiena (Ťien-chou). Jelikož Jang Čchi zemřel ještě v mládí, následovali svého otce v bojovém umění pouze zbylí dva synové.

O Jang Lu-čchanovi koluje několik příběhů:

1. Jednou, když byl Jang v Kuan-pchingu, bojoval s jistým mistrem bojových umění na městských hradbách. Protivník jej nebyl schopen porazit a stáhnul se k hraně zdi. Náhle ztratil rovnováhu a začal padat. V té chvíli k němu Jang ze vzdálenosti několika metrů přiskočil, chytil jej za nohu a zachránil mu život.

2. Jang byl dobrý v používání kopí. Byl schopen sbírat lehké předměty za pomoci svého kopí, kterým předmět zachytil a pak vyhodil nahoru do své ruky. Vynikal také ve vrhání šípů holou rukou - dokázal přesně zasáhnout cíl bez použití luku i ze hřbetu cválajícího koně.

3. Jednoho deštivého dne, zatímco Jang seděl ve své obývací místnosti, vstoupila jeho dcera, přinášející umývadlo s vodou. Když odsunula zástěnu, náhle uklouzla na vlhké podlaze. Jang to viděl a vyskočil, jednou rukou podržel zástěnu a druhou chytil paži své dcery. Ani kapka vody nevytekla z umývadla. Z této anekdoty můžete vidět, jak rychlé byly jeho reakce.

4. Jednoho dne rybařil Jang u jezera. Dva adepti bojových umění šli kolem a uviděli jej. Slyšeli o Jangově pověsti a báli se jej vyzvat k boji, a tak se rozhodli využít příležitosti a shodit Janga do jezera, aby způsobili, že ztratí svoji tvář. K jejich překvapení, když se jejich ruce dotkli jeho zad, Jang vyklenul záda a odhodil oba od sebe do jezera.

5. Když byl Jang v Pekingu, slavný mistr bojových umění žárlil na Jangovu pověst a vyzval jej k boji. Jang slušně odmítl. Avšak muž trval na svém. Jang řekl: "jestliže chcete se mnou bojovat, můžete mne třikrát zasáhnout". Muž byl potěšen a zasáhl Jangův žaludek. Jang náhle vyrazil se smíchem zvuk "Cha". Než smích dozněl, vyzyvatel byl již na zemi, odvržen na několik metrů.

Jangovým druhým synem byl Jang Jü (1837-1890), nazývaný také Pan-chou. Lidé mu říkávali "Pan Druhý". Studoval tchaj-ťi-čchüan se svým otcem již odmalička. Byl dobrý ve volném boji. Ačkoliv cvičil velmi tvrdě a nepřetržitě, byl svým otcem stále plísněn a bičován. Jednoho dne byl vyzván k boji silným mistrem bojových umění. Když vyzyvatel uchopil jeho zápěstí, aby nemohl uniknout, Jang Pan-chou náhle použil svůj ťing, aby jej od sebe odhodil a porazil jej. Byl tak hrdý, že šel domů, aby to řekl svému otci. Místo pochvaly se mu otec vysmál, protože jeho rukáv byl roztržen. Potom cvičil tvrději a tvrději, až se konečně stal vynikajícím umělcem tchaj-ťi. Naneštěstí nerad vyučoval a měl málo žáků, takže se jeho umění po jeho smrti dále nerozšířilo. Jeden z jeho žáků, zvaný Wu Čchüan-jou, později učil svého syna Wu Ťien-čchüana, jehož umění se stalo základem stylu Wu tchaj-ťi-čchüan. Jang Pan-chou měl také syna, zvaného Čao-pcheng, který převzal jeho umění.

Třetím synem Jang Lu-čchana byl Jang Ťien (1842-1917), zvaný také Ťien-chou a přezdívaný Ťing-chu. Lidé mu říkávali "Pan Třetí". Také on se naučil tchaj-ťi od svého otce už v mládí. Jeho osobnost byla měkčí a jemnější, než jeho bratrů a měl mnoho následovníků. Ačkoliv se specializoval na střední pozice, učil všechny tři pozice - velké, střední i malé. Byl také odborníkem na používání a koordinaci, jak tvrdé, tak měkké síly. Zápasíval se svými žáky, kteří vynikali v používání meče a šavle, přičemž používal pouze smeták na prach. Kdykoliv se jeho smeták dotkl žákova zápěstí, student nemohl udělat nic jiného, než odskočit. Byl také dobrý v používání hole a kopí. Když se jeho dlouhá zbraň dotkla protivníkovy zbraně, protivník se k němu nedokázal přiblížit, ale byl odmrštěn. Když vypouštěl ťing, stávalo se to v okamžiku zasmání se zvukem "Cha". Uměl také vrhat malé kovové koule. Vymrštil-li rukou několik koulí, dokázal srazit tři nebo čtyři ptáky najednou. Nejzajímavější ukázkou jeho schopností bylo, že když si dal na svoji ruku vrabce, pták nedokázal vzlétnout, protože když se pták zvedá, musí se nejprve odrazit, aby použil zpětnou sílu ke svému zvednutí. Jang Ťien-chou cítil ptákovu sílu a neutralizovat toto nepatrné odstrčení, což ptákovi znemožnilo se zvednout. Z této ukázky může každý pochopit, že jeho Naslouchavý ťing a Neutralizační ťing (viz kapitola 3), musel být skvělý. Měl tři syny, Čao-siunga, Čao-jüana a Čao-čchinga. Druhý syn, Čao-jüan, zemřel v raném věku.

První Jang Ťien-chouův syn byl Jang Čao-siung (1862-1929), také zvaný Meng-siang a později nazývaný Šao-chou. Lidé mu říkávali Pan Nejstarší". Cvičil tchaj-ťi-čchüan od svých šesti let. Měl silnou a vytrvalou osobnost. Byl odborníkem ve volném boji a byl velmi dobrý v používání různých ťingů, jako jeho strýc Jang Pan-chou. Dosáhl nejvyšší úrovni tchaj-ťi čchi-kungu. Specializoval se na malé pozice, jeho pohyby byly rychlé a klesavé. Kvůli své osobnosti neměl příliš mnoho následovníků. Měl syna zvaného Jang Čen-šeng.

Druhý Jang Ťien-chouův syn, Čao-jüan, zemřel v mladém věku. Třetím synem byl Jang Čao-čching (1883-1935), zvaný také Čcheng-fu. Lidé jej nazývali "Pan Třetí". Byl mírné a jemné povahy. Když byl mladý, nestaral se příliš o bojová umění. Teprve když dospěl, začal studovat tchaj-ťi se svým otcem. Za života svého otce však Jang Čcheng-fu úplně nepochopil klíčová tajemství tchaj-ťi-čchüanu. Bylo to až po smrti jeho otce (1917), když začal tvrdě cvičit. Jeho otec mu pomohl vytvořit dobrý základ a tak byl po několika letech cvičení a zkoumání konečně schopen dosáhnout úrovně svého otce a dědečka. Díky svým zkušenostem změnil tchaj-ťi-čchüan svého otce a specializoval se na velké pozice. Toto zdůraznění bylo právě zcela opačné tomu, na co kladli důraz jeho otec a bratr. Byl prvním mistrem tchaj-ťi ochotným podělit se o rodinná tajemství s veřejností, a díky své jemné povaze měl nespočetné žáky. Když byl v roce 1926 založen nankingský Ústřední institut Kuo-šu, byl pozván, aby byl hlavním učitelem tchaj-ťi a jeho jméno se stalo známým po zemi. Měl čtyři syny - Čen-minga, Čen-ťia, Čen-tuoa a Čen-kuoa.

Jangův styl tchaj-ťi-čchüanu můžeme rozdělit na tři hlavní pozice: velké, střední a malé. Dělí se také na tři střehy: vysoké, střední a nízké. Velké pozice byly zdůrazňovány Jang Čcheng-fuem. Učil, že střehy mohou být buď vysoké, střední nebo nízké, ale pozice jsou roztažené, otevřené a uvolněné. Velké pozice jsou obzvláště vhodné pro zlepšení zdraví. Styl středních pozic vyžaduje, aby všechny formy nebyly ani příliš roztažené, ani příliš stažené, a vnitřní ťing ani úplně vypuštěný, ani příliš zadržovaný. Proto forma a ťing jsou hladší a plynulejší než u ostatních dvou stylů. Styl středních pozic byl vyučován Jang Ťien-chouem. Styl malých pozic, při kterém jsou formy kompaktnější a pohyby lehké, čilé a rychlé, byl vypracován Jang Šao-chouem. Tento styl se specializuje na bojová použití tohoto umění. Závěrem, pro bojové aplikace jsou malé pozice obecně nejlepší, ačkoliv jsou nejobtížnější, a styl velkých pozic je nejlepší pro zdravotní účely.
 

Abychom to shrnuli:

1. Styl Čchen tchaj-ťi-čchüanu byl v 16. století odvozen ze stylu Ťiang. Před Ťiangem je historie mlhavá a nejasná.

2. Styl Čchen se rozdělil na dva styly: Starý a Nový. Čchen Čchang-sing učil Starý styl a později jej předal Jang Lu-čchanovi. Nový styl byl vytvořen Čchen Jou-penem.

3. Jangův styl byl odvozen ze stylu Čchen čtrnáct generací poté, co se rodina Čchen učila z Ťiangu.

4. Čchen Jou-pen předal své umění Čchen Čching-pchingovi, který vytvořil styl Čao-pao.

5. Wu Jü-žang převzal Nový styl od Čchen Čching-pchinga a Starý styl od Jang Lu-čchana a vytvořil vlastní styl tchaj-ťi-čchüanu - styl Wu.

6. Li I-jou vytvořil vlastní styl Li na základě stylu Wu.

7. Chao Wej-čen (Čen Wej-ťi) vytvořil vlastní styl tchaj-ťi-čchüanu - Chao - na základě stylu stylu Li.

8. Sun Lu-tchang studoval styly tchaj-ťi-čchüanu Chao a Čchen, aby posléze vytvořil vlastní styl Sun.

9. Druhý styl Wu vytvořil Wu Čchüan-jou, který se učil od Jang Lu-čchanova druhého syna Jang Pan-choua.

10. Jangův styl tchaj-ťi-čchüanu je slavný od svého stvoření Jang Lu-čchanem počátkem 19. století.

11. Jang Čcheng-fuův tchaj-ťi-čchüan není stejný jako tchaj-ťi-čchüan jeho otce, strýce nebo bratra. Změnil jej a zdůraznil velké pozice zlepšující zdraví.