Na přelomu října a listopadu loňského roku se konalo na ostrově Bali v Indonésii již patnácté Mistrovství světa v praktické střelbě. Zúčastnili se jej i reprezentanti České republiky, kteří v konkurenci téměř 1200 střelců z 53 zemí získali 8 medailí. Jedním z nositelů titulu mistra světa se stal policista Zdeněk Němeček.
Praktická střelba podle pravidel IPSC je moderní a dynamicky se rozvíjející sportovní disciplínou, která v sobě spojuje prvky sportu a použití zbraně v reálných situacích. Dává maximální volnost střelci v tom, jak bude tuto situaci řešit. Omezuje ho pouze tak, aby byla zajištěna maximální bezpečnost. Základní filozofií praktické střelby vyjadřují tři písmena – DVC – DILIGENTIA VIS CELERITAS, což znamená přesnost – síla – rychlost.
Praktická střelba má spoustu podob. Dá se zhruba rozdělit podle dvou kritérií:
1. podle typu použité zbraně – krátká zbraň (pistole,revolver), brokovnice, samonabíjecí puška
2. podle rozsahu úprav na zbraních na divize OPEN, STANDART, MODIFIED, PRODUCTION a REVOLVER
Protože se těchto soutěží nezúčastňují pouze muži, ale velký zájem o tuto střelbu je i mezi ženami, závody probíhají jak v mužské, tak v ženské kategorii.
Jednotlivé typy zbraní nelze mezi sebou porovnávat. Každá má své technické možnosti, své technické parametry a pravidly povolené úpravy.
Tato sportovní disciplína má svoji světovou asociaci International Practical Shooting Confederation (IPSC), jejímž členem je i Asociace praktické střelby České republiky. Mistrovství světa v praktické střelbě je pořádáno jednou za tři roky v souladu s pravidly IPSC. V následujícím prvním roce tříletého cyklu probíhají kontinentální mistrovství v Americe a Africe, v druhém roce pak evropský šampionát a společné mistrovství Asie a Austrálie.

• Mistrovství světa je velkou událostí, na kterou se nominují ti nejlepší. Organizátoři samozřejmě chtějí připravit pro ně co nejlepší průběh soutěže, zajistit všem dobré soutěžní podmínky i zázemí. Jak probíhalo mistrovství na Bali?
První den se uskutečnilo slavnostní zahájení, dalších šest dnů probíhala vlastní střelba, sedmý den bylo tzv. Shoot Off (v podstatě exhibice nejlepších střelců, již bez vlivu na pořadí) a závěrečný ceremoniál. Vzhledem k velkému počtu účastníků se soutěžilo vždy celý den. Závodníci byli rozděleni do skupin, které denně střílely 6 různých situací. Skupiny se na střelnici střídaly v dopoledních a odpoledních směnách. Dopolední směna začínala v sedm hodin ráno a končila v poledne, v jednu nastupovala odpolední směna a poslední výstřely padaly zpravidla okolo sedmé večer. Při ranní směně jsme vstávali v pět hodin, v šest se odjíždělo na střelnici. Odpolední směna se naopak do hotelu vracela po dvacáté hodině. Někdo by si mohl myslet, že útrapám byl konec, ale v tom se mýlí. Čekalo nás čištění zbraní a příprava na další den. Teprve pak jsme se mohli v klidu najíst a ulehnout. Těžké to bylo nejen pro samotné střelce, ale i pro rozhodčí. Ti byli v akci celý den a udržet pozornost v klimatických podmínkách, které tam panovaly, při vlhkosti vzduchu 100 % a teplotě 35° C, bylo nesmírně náročné.

• A co se děje v průběhu dne na střelnici?
Závodníci rozdělení do skupin – squadů se posouvají po jednotlivých situacích. Skupina přijde na situaci - stage, dostane základní informace od rozhodčího. Ten se soustředí hlavně na počet terčů, startovní pozici a bezpečnostní pravila. Ta jsou důležitá, kdo je nedodrží, je nekompromisně diskvalifikován. Pokud jsou ve stage pohyblivé terče, jsou jedenkrát ukázány. Pak následuje tříminutová volná prohlídka stage. No a pak je zahájena vlastní střelba. Nejen že se střídají squady, ale i pořadí závodníků se točí.

• Soutěží se s různými zbraněmi v pěti divizích. Co je tvojí doménou?
Já střílím revolverem, což je v podstatě produkční zbraň sériově vyráběna nebo sestavena z dílů s minimálními úpravami. Podle mého názoru je to nejspravedlivější divize. Všichni střelci mají téměř stejnou zbraň, povolené úpravy jsou minimální, takže jsou technicky vyrovnaní a tak záleží skutečně na předvedeném výkonu.
Téměř všichni střelci naší divize byli rozděleni do sousedících squadů, a každý den absolvovali stejné stage. V průběžných výsledcích tak bylo jasně vidět, jak na tom každý je. Mohli jsme své výkony porovnávat a volit strategii na další den. Někteří to dělají, někteří se raději soustředí jen na sebe a výkony druhých se nerozptylují. Já osobně si to trošku hlídám, protože zvláště ke konci soutěže může člověk taktizovat, buď zariskovat anebo si udržet svůj standard a nedělat zbytečné chyby, které by ho mohly připravit o dobré umístění.

• Takže ty jsi už v průběhu závodu tušil, že máš šanci zvítězit.
To jsem s jistotou věděl až poslední den po poslední ráně. Závod končí opravdu až poslední ranou. Do té doby se vše vyvíjí a může se stát spousta věcí. Před soutěží jsem měl i velké technické problémy se zbraní. Ještě dva dny před odletem na Bali jsem řešil, jak co udělat, aby zbraň správně fungovala. Celou dobu soutěže jsem se hrozil, aby revolver vydržel. Teprve, když jsem skončil 36. stage, jsem si mohl vydechnout.

• Prožitky z vítězství jsou určitě nádherné.
Je to každopádně krásný pocit. Když jsem dostřílel, věděl jsem, že jsem na tom dobře. Ale dokud nedržím medaili v ruce, nevěřím.

• Nebyl jsi jediný Čech, který měl krásné pocity z vítězství.
Česká výprava měla přes třicet členů. Obsadili jsme všechny divize i kategorie a přivezli jsme šest medailí ze soutěží jednotlivců a dvě ze soutěží družstev. Kromě mé zlaté medaile v divizi Revolver Senior prvenství vybojoval, a vlastně obhájil z minulého Mistrovství světa, Adam Tyc v divizi Production. Stříbro vybojoval Zdeněk Heneš v divizi Modified, Lumír Šafránek v Revolveru Senior a Miroslav Kameníček v Open Senior. Kateřina Šustrová měla medaili za 3. místo v Open Lady.
Družstva byla druhá v divizi Production a třetí v divizi Standard.

• Praktická střelba není levným sportem. Kde sháníš finance na svůj koníček?
IPSC není zaprvé olympijským sportem, zadruhé se řada lidí dívá na tuto sportovní disciplínu přes prsty, neboť si myslí, že je spojena s agresivitou. Ale to je nesmysl. Proto se peníze shánějí velice obtížně. Nějací sponzoři se naštěstí najdou. Bez nich by to nešlo.

• Aby byl střelec dobrý, musí také trénovat. Jak jeho příprava vypadá?
Špičkový střelec praktické střelby nemusí uběhnout 100 metrů pod 10 sekund nebo zvednout stopadesátikilovou činku. Přesto je fyzická kondice velmi důležitá, neboť je to sport velice dynamický a rychlý. Hodnotí se jak provedení a přesnost, tak i čas. Soutěže probíhají za každých povětrnostních podmínek, ať už je horko, zima, déšť, vítr, vlhko či mráz, a člověk je na střelnici celý den. Navíc závod netrvá pouze jeden den, ale 2 – 6 dnů. Jakmile odejde „fyzička“, odchází i psychika a výkon jde dolů. Dobrý střelec musí vydržet celý závod za plného nasazení. Fyzicky i psychicky.

• Trénink zahrnuje tedy i psychickou přípravu.
Psychologa, který by s námi pracoval, nemáme. Každý je nervózní, každý se se zátěží pere sám a každý to v sobě řeší jinak. Nervozita stoupá se stoupající kvalitou závodu. Jasné je, pokud nevydržíme psychicky, je nám fyzička nanic. A naopak. Velmi úzce to spolu souvisí.

• Ty pracuješ v řadách policie. Lze dovednosti získané v praktické střelbě využít i v tvém povolání?
Základním principem praktické střelby je skloubit přesnost a rychlost střelby výkonnou zbraní s absolutně bezpečnou manipulací se zbraní. Policista všechno toto při zákroku s použitím zbraně potřebuje. Navíc k tomu samozřejmě musí přidat taktiku zákroku a respektovat zákonná oprávnění k použití zbraně. Střelecké návyky, kterým se člověk naučí v praktické střelbě, vytvoří perfektní základ pro to, aby jako policista dokázal zbraň bezpečně, rychle a s potřebnou přesností použít. Myslím si, že zařazování prvků praktické střelby do střeleckého výcviku a následně do policejních soutěží může být policistům velice prospěšné a nápomocné pro jejich policejní práci.
Petra Drbohlavová