Karate goju ryu kumite je sport, jehož název zní tajuplně a řada lidí si určitě nedokáže představit, co obnáší, co je vlastně jeho náplní. Protože jsem se od ředitele Městského ředitelství Policie ČR v Brně pana Jaroslava Vaňka dozvěděla, že u nich v řadách policie existuje člověk, který se tímto sportem aktivně zabývá a který v něm dosahuje výborných výsledků, začala jsem pátrat, o koho a o co se vlastně jedná. Tím výborným policistou – reprezentantem České republiky je Lubomír Vaverka.


Lubomír Vaverka
narozen v Bruntále, 16. července1983
v současné době žije v Brně
vystudoval a studuje
1995-2002 - Městské osmileté gymnázium v Bruntále
2002-2005 - Masarykovu univerzitu v Brně – Fakultu sportovních studií – speciální edukaci bezpečnostních složek – bakalářské studium se zaměřením na bojová umění, sociální vědy, právo, sport
2007-2009 - Masarykovu univerzita v Brně – Fakultu sportovních studií – aplikovanou sportovní edukaci bezpečnostních složek – magisterské studium se zaměřením na bojová umění, sociální vědy, právo, sport
od roku 2005 je ve služebním poměru, začínal jako inspektor hlídkové a obchůzkové služby na Obvodním oddělení Policie ČR v Brně – Výstaviště, nyní je zařazen jako komisař do skupiny vnitřní kontroly na Městském ředitelství Policie ČR v Brně
míry – 93 kg, 197 cm
závodí v kategorii kumite + 80 kg, někdy BRH (bez rozdílu hmotnosti)
je trenérem III. třídy
službu kombinuje se studiem, tréninkem a spánkem, volný čas, kterého mu moc nezbývá, rád tráví s přáteli, nejraději s přítelkyní , provozuje i jiné sporty a rád čte
dosažené úspěchy:
1998
Mistr ČR goju - ryu v kumite starších žáků nad 45 kg (ČSKGR)
5. místo na ME goju - ryu v kumite dorostenců do 65 kg (EGKF)
1999
2. místo na Evropském poháru mládeže v kumite dorostenců nad 75 kg (SZKe)
3. místo na MČR v kumite dorostenců nad 75 kg (ČSKe)
2000
Mistr ČR goju - ryu v kumite dorostenců nad 65 kg (ČSKGR)
3. místo na MČR v kumite dorostenců nad 75 kg (ČSKe)
sportovec okresu Bruntál
2001
3. místo na MČR goju - ryu v kumite dorostenců nad 65 kg (ČSKGR)
2002
3. místo na MČR goju - ryu v kumite mužů nad 80 kg (ČSKGR)
3. místo na MČR v kumite juniorů nad 80 kg (ČSKe)
2003
2. místo na MČR goju - ryu v kumite mužů BRH (ČSKGR)
2. místo na MČR v kumite juniorů nad 80 kg (ČSKe)
2004
3. místo na MČR goju - ryu v kumite mužů BRH (ČSKGR)
2005
2. místo na MČR goju - ryu v kumite mužů BRH (ČSKGR)
3. místo na MČR goju - ryu v kumite mužů nad 80 kg (ČSKGR)
2. místo na akademickém MČR v kumite mužů BRH
2. místo na akademickém MČR v kumite dužstev
3. místo na akademickém MČR v kumite mužů nad 78 kg
2006
2. místo na MČR goju - ryu v kumite mužů nad 80 kg (ČSKGR)
2. místo na MČR goju - ryu v kumite mužů BRH (ČSKGR)
3. místo na akademickém MČR v kumite dužstev
3. místo na akademickém MČR v kumite mužů nad 80 kg
2007
2. místo na MČR goju - ryu v kumite mužů nad 80 kg (ČSKGR)
3. místo na MČR goju - ryu v kumite mužů BRH (ČSKGR)



Co je karate?
Karate je japonské bojové umění. Celý správný název je KARATEDÓ – ve volném překladu to znamená „cesta prázdné ruky“. Cesta značí životní cestu - dráhu, neustálé se zdokonalování jak fyzické, tak duševní. Prázdné ruce – tzn., že karate neužívá zbraní. Zbraní karatisty je jeho tělo.

Současné karate praktikují lidé buď pro své vlastní potěšení jako sebeobranný systém, či jako závodní sport.

Ve sportovním karate se soupeří ve dvou disciplínách: v kata, což je souborná, předem pevně stanovená sestava cviků – tzv. boj proti imaginárním soupeřům, a v kumite, což představuje sportovní zápas.

Karate v současné době existuje v podobě několika set směrů či stylů vyznačujícími se drobnými odchylkami. Např. shotokan karate – nejrozšířenější styl karate na světě je zaměřený silově. Šito ryu karate je styl karate kombinující techniky těla a zbraní. Kyokushinkai karate je nejtvrdším směrem karate, v popředí zájmu tohoto stylu je kumite – zápas.

Goju ryu karate, česky správně psáno Godžu rju, v překladu znamená „tvrdý-měkký styl“, vznikl zásluhou Čodžuna Mijagiho a vychází ze spojení měkkých technik čínského kung fu a karate. To se odráží hlavně ve cvičení kata. Styl se vyznačuje stabilními a silovými, ale také pružnými a pohyblivými postoji, krouživými pohyby rukou.

Rozdíl mezi goju ryu karate kumite a klasickým karate kumite – není. Rozdíl stylů lze poznat pouze v kata. Každý styl karate má své kata, a to několik od žákovských až po mistrovské kategorie, lišící se především svou náročností.

Ve sportovním kumite proti sobě podle pravidel karate zápasí ve váhových kategoriích dva jedinci stejného pohlaví na zápasišti čtvercového půdorysu – na tatami/žíněnce. V seniorských kategoriích se zápasí na 3 minuty čistého času. Vítězem se stává ten, kdo jako první před ukončením časového limitu dosáhne rozdílu 8 bodů nebo ten, kdo má větší skóre po ukončení zápasu. Pokud je zápas nerozhodný – prodlužuje se o 1 minutu, pokud se i v prodloužení nerozhodne o vítězi – rozhodnou o něm rozhodčí, ti jsou čtyři. Závodí se systémem tzv. „pavouka“, vítěz postupuje s vítězem – až do finále. Bodové hodnocení je následující: 1bod – IPON – úder na hlavu nebo úder na střední pásmo, 2 body – NIHON – kop na střední pásmo nebo úder na záda, 3 body SANBON – kop na hlavu nebo podmet + dorážka. Závodník je dále penalizován trestnými body, které jsou připočítávány soupeři za vyhýbání se boji, pasivitu, vyšlápnutí z tatami, užití nedovolené techniky, nepřiměřený kontakt, úder pod pás, nesportovní chování atd. V seniorských kategoriích sportovního kumite je povinností užít během zápasu předepsané chrániče modré nebo červené barvy, které slouží k rozlišení závodníků a lepšímu hodnocení pro rozhodčí, chrániče rukou, holení, nártů, zubů a ženy dokonce chrániče prsou.
O karate již toho vím dost, a tak jsem začala klást Lubomírovi otázky.


Co vás přivedlo ke karate goju ryu kumite? Jak dlouho jej už provozujete?

S karate jsem začal v roce 1994 ve svých 11 letech v Bruntále v klubu Klubu Karatedó Bruntál (KKDB). V té době jsem byl samozřejmě jako dítě fascinován hrdiny akčních filmů a jejich uměním a rozhodl jsem se karate vyzkoušet. Mezi kata a kumite jsem se rozhodl pro kumite, jelikož mě více bavilo přímo soupeřit s někým jiným. Na kata se vzhledem ke své výšce a kvůli horší koordinaci a celkové menší estetice nehodím. Kumite je taky mnohem „akčnější“, což se mi líbilo, a proto se mu věnuji od počátku, co jsem s karate začal. Závodím od roku 1997.


Co vám karate přináší?

Cvičení karate pro mě není jen sebeobrana či obyčejný sport, ale i tělesné a duševní zdokonalení. Karate mi přináší vyžití psychické i fyzické, odreagování se, radost, po náročném tréninku zadostiučinění třeba v podobě dobrého výsledku v turnaji. Díky karate jsem se také naučil jisté disciplíně, úctě a sebevědomí, sebereflexi, mravním hodnotám, spoléhat pouze na sebe sama. Dnes je také pro mě velkým přínosem a potěšením, když mohu něco ze svých dovedností a vědomostí předat mladší generaci. Díky karate jsem měl také možnost poznat mnoho skvělých lidí a přátel, čehož si nesmírně vážím.


Co váš trénink obnáší? Jak často trénujete a na co se převážně zaměřujete?

Karatista se musí ve své přípravě připravovat komplexně, tzn. cvičení samotného karate nestačí. Můj trénink zahrnuje několikrát týdně cvičení karate – kumite, v závodním období se počet tréninkových jednotek zvyšuje, je doplněno během, posilovnou, plaváním, strečinkem, cyklistikou a občas regenerací v podobě sauny.


Kdo je vašim trenérem a jak spolu vycházíte?

V současné době mám trenérů několik. Mými prvními trenéry v začátcích byli Jiří Machala a Josef Figura v KKDB. Mým hlavním trenérem je Vít Žatka z Bruntálu, člověk, který svou obětavou trenérskou prací přivedl na svět mnoho skvělých karatistů. Velkou zásluhu na rozvoji mých dovedností v kumite má David Dvořák, také reprezentační trenér Českého svazu goju ryu. Další dva lidé, kteří ovlivnili velkou měrou mou cestu karate, jsou Michal Hrubý a Stanislav Toman. V neposlední řadě bych zde rád zmínil Miroslava Haluzu z klubu Karate Global Brno, který se mi věnuje v posledních pěti letech. Všem výše uvedeným bych chtěl touto cestou poděkovat a vyjádřit velký dík za vše, co pro mě udělali.


Provozujete i jiné sporty?

Závodně provozuji pouze karate. Občas si samozřejmě jako každý jiný rád zaplavu, zaběhám, zahraji squash, projedu se na kole či zahraji fotbálek. Během studií na vysoké škole – Fakultě sportovních studií jsem rovněž „přičichl“ i k jiným bojovým uměním. Ve své podstatě se nevyhýbám žádné pohybové aktivitě. Mám celkově ke sportu kladný vztah.


Lze karate goju ryu kumite využít i při vaší práci jako policisty?

Sebeobranné prvky karate lze při mé práci samozřejmě využít. V současné době spíše využívám ve své práci schopnost jednat s lidmi, kterou mi karate během let přineslo.


Jakých úspěchů si nejvíce vážíte?

Vážím si všech svých úspěchů na závodním i životním poli, každý pro mě něco znamená, nejen vítězství, ale také prohry. Opravdovým úspěchem pro mě ale je, když zvítězím sám nad sebou v zápase i životě. Moc pro mě znamená také to, když vidím, jak někdo z mladší generace, kterému jsem něco předal, toto dokáže zúročit a jde dopředu.


Máte už své nástupce, kteří půjdou ve vašich šlépějích?

Pár želízek v ohni je, zatím se jim daří, přeji jim, aby jim to tak šlo i dál. Doufám, že v mých šlépějích snad půjde taky někdy v budoucnu můj syn. Zatím žádného nemám.


Jaká je konkurence u nás a ve světě?

V České republice se karate těší velké oblibě, i když není příliš medializováno. Čeští karatisté jsou na velmi dobré úrovni, což lze vidět i na výsledcích z letošního mistrovství Evropy karate goju ryu.


Vy jste se Mistrovství Evropy v karate goju ryu také zúčastnil?

Ano. Mistrovství se konalo ve dnech 21. - 23. září 2007 v Německu v Dortmundu. Zúčastnili se ho karatisté ze 14 zemí Evropy, přičemž se Česká republika stala na tomto mistrovství s 6 zlatými, 4 stříbrnými a 6 bronzovými medailemi nejúspěšnější výpravou.

První den jsem závodil v kategorii kumite TEAM, ve které bylo 9 týmů.Družstvo kumite je sedmičlenné, z něj se pro dané kolo vybere pět bojovníků. Náš tým měl první kolo volné, v druhém kole jsme nastoupili proti Dánům, které jsme porazili 3:0. V boji o finále s Německem jsme bohužel na soupeře nestačili a prohráli a po jedné remíze a třech prohrách mohl český tým bojovat „jen” o bronz. O něj jsme se střetli ze Španělskem. Česká republika zvítězila v boji o „bednu” nad Španělskem 3:1.

Druhý den pokračovaly zápasy v kumite jednotlivců. V prvním kole kumite nad 80 kg jsem narazil na německého reprezentanta Hartnera, kterého jsem deklasoval před skončením časového limitu 8:0. V dalším kole jsem měl nad běloruským závodníkem Krayecichem opět převahu a vyhrával 6:4. Pár sekund před koncem jsem však zlomil soupeři nos, za což jsem byl diskvalifikován. Díky postupu Bělorusa do finále, jsem zápasil o bronz. Na útoky Rumuna Totelecana jsem však nenašel účinnou protizbraň a prohrál s ním 1:4.


Myslím, že i tak vaše vystoupení na Mistrovství Evropy bylo úspěšné. Gratuluji. Na závěr mi prozraďte, jak lze skloubit tento sport s náročnou službou policisty?

Možné to je. Mně se to daří, a to především díky benevolenci ředitele Policie ČR městského ředitelství v Brně pana rady plk. Jaroslava Vaňka. Chtěl bych využít této příležitosti a poděkovat mu za jeho toleranci a vytvořené podmínky, které mi dovolují zkombinovat sportovní přípravu s výkonem služby.